THE ICONIC GATEWAY
Brána Slunce: Vysvětlení vyřezávaného portálu v Tiwanaku
Jediný blok vyřezávaného andezitu, záhadná postava s holí a vlys, o němž se někteří domnívají, že skrývá kalendář — příběh nejznámějšího monumentu Tiwanaku.
Prohlédněte si výlety do Tiwanaku na GetYourGuide ↗Portál vytesaný z jediného kamene
Brána Slunce (Puerta del Sol) je vytesána z jediného bloku andezitu o hmotnosti více než 10 tun, jímž prochází uprostřed obdélníkový portál. Pravděpodobně původně nestála tam, kde stojí dnes — mnoho badatelů se domnívá, že kdysi patřila k jiné stavbě, možná v Puma Punku, než byla přemístěna na své současné místo. Cestovatelé 19. století ji popisovali jako rozlomenou na dvě části ležící na zemi; dnes stojí vzpřímeně v Kalasasayi.
Postava na nadpraží
Přes horní část brány se táhne vyřezávaný vlys s ústřední majestátní postavou držící v každé ruce hůl — běžně nazývanou Bůh s holí. Z její hlavy vyzařují paprsky či výběžky a někteří badatelé tuto postavu spojují s Viracochou, stvořitelským božstvem pozdější andské mytologie, třebaže toto spojení je spíše interpretací než doloženou jistotou; lid Tiwanaku po sobě nezanechal žádné písemné texty vysvětlující vlastní ikonografii, pouze samotný reliéf. Ať už postava představuje kohokoli, je vizuálním a — jak se většina badatelů shoduje — náboženským ústředním prvkem celé lokality.
The winged attendants
Po stranách Boha s holí jsou řady menších běžících či klečících postav, vyřezaných v profilu s křídly — některé s lidskými tvářemi, jiné s hlavami kondorů, uspořádaných do spořádaných řad po obou stranách vlysu. Badatelé je někdy nazývají chasquis, vypůjčujíce si incký výraz pro posly, třebaže toto pojmenování je pozdější badatelská pomůcka, nikoli označení z Tiwanaku — používají je učenci snažící se scénu popsat, nikoli titul, který by sami tvůrci reliéfu rozpoznali. Jejich opakované, téměř mechanické postoje dodávají vlysu procesní rytmus a jejich přesný počet a seskupení stojí v centru debaty o tom, co měl reliéf zaznamenávat.
Debata o kalendářním vlysu
Na počátku 20. století přišel archeolog Arthur Posnansky s tvrzením, že 48 postav po stranách kóduje sluneční či lunární kalendář — například seskupení, jež by mohla odpovídat měsícům a jejich týdnům. Myšlenka zůstává mezi návštěvníky oblíbená, protože je poutavá a snadno se předává dál, avšak současní praktikující archeologové ji obecně považují za spornou hypotézu, nikoli za prokázaný fakt: počet se mění podle toho, které postavy zahrnete a jak původní, nepřemístěná poloha vlysu souvisela se zbytkem lokality, a není vůbec jasné, zda byla brána postavena jako astronomický nástroj, a nikoli jako náboženský či politický monument, který náhodou využívá opakujících se čísel.
Vyřezáno bez kovových nástrojů
Ať už vlys nakonec znamenal cokoli, o dovednosti potřebné k jeho vytesání nikdo vážně nepochybuje. Zdiváci z Tiwanaku opracovávali andezit — tvrdý, jemnozrnný vulkanický kámen — způsoby, o nichž badatelé stále vedou spory, a dosáhli ostrého, vyrovnaného reliéfního řezu po celé šířce nadpraží a konzistentní hloubky v celém provedení. To připomíná, že skutečnou záhadou Brány Slunce není ztracená či převzatá technologie; je jí trvalá organizace kvalifikované specializované práce, kterou si jediný projekt, jako je tento, musel vyžádat od společnosti bez vlastního písemného systému.
Seeing it on site
Brána Slunce stojí poblíž plošiny Kalasasaya a bývá obvykle jednou z prvních zastávek při komentované procházce hlavním komplexem Tiwanaku. Nízké, časné ranní nebo pozdní odpolední světlo klouže po vlysu a vynáší mělký reliéf mnohem lépe než plochý, ostrý polední svit slunce na otevřeném altiplanu — pokud vám to rozvrh dovolí, požádejte průvodce, aby trasu naplánoval s tímto ohledem. Většina komentovaných prohlídek spojuje detailní pohled na samotnou bránu s výkladem o plošině Kalasasaya, vedle níž dnes stojí, takže obojí dává smysl společně, nikoli jako oddělené zastávky.