IKONICKÁ BRÁNA
Brána Slunce: Vysvětlení tesaného vstupu v Tiwanaku
Jediný blok tesaného andezitu, záhadná postava s holí a vlys, o němž se někteří domnívají, že ukrývá kalendář – to je příběh nejznámější památky Tiwanaku.
Prohlédněte si výlety do Tiwanaku na GetYourGuide ↗Vstupní portál vytesaný z jediného kamene
Brána slunce (Puerta del Sol) je vytesána z jediného bloku andezitu o hmotnosti několika tun, s obdélníkovým průchodem uprostřed. Pravděpodobně původně nestála tam, kde stojí dnes – mnozí badatelé se domnívají, že kdysi patřila k jiné stavbě, možná v Puma Punku, než byla přemístěna na své současné místo. Cestovatelé devatenáctého století ji popisovali jako ležící rozlomenou na dvě části na zemi; byla znovu složena a vztyčena poblíž Kalasasaya na počátku dvacátého století a od té doby tam stojí vzpřímená.
Postava na překladu
Po horním okraji brány se táhne vytesaný vlys, jehož středu dominuje majestátní postava držící v každé ruce hůl – běžně nazývaná Bůh s holemi. Z její hlavy vyzařují paprsky či přívěsky a někteří badatelé tuto postavu spojují s Viracochou, stvořitelským božstvem pozdější andské mytologie, ačkoli toto spojení je spíše interpretací než označenou jistotou; lid Tiwanaku nezanechal žádné písemné texty vysvětlující vlastní ikonografii, pouze samotný řezbářský výjev. Ať už představuje kohokoli, je tato postava vizuálním a – jak se většina výzkumníků shoduje – náboženským středobodem celé lokality.
Okřídlení průvodci
Po obou stranách Postavy Boha se táhnou řady menších běžících či klečících postav, vyřezaných z profilu s křídly – některé s lidskými tvářemi, jiné s hlavami kondorů, seřazené v pravidelných šicích podél celého vlysu. Badatelé je někdy nazývají časkisové, přejímajíce incký výraz pro posly, ačkoli toto označení je pozdější badatelskou pomůckou, nikoli pojmem z dob Tiwanaku – použili ho vědci ve snaze popsat scénu, nikoli jako titul, který by sami řezbáři znali. Jejich opakované, téměř mechanické postoje dodávají vlysu rytmus procesí a jejich přesný počet i uspořádání stojí v centru debaty o tom, co měl tento reliéf zaznamenat.
Debata o kalendářním vlysu
Na počátku dvacátého století archeolog Arthur Posnansky navrhl, že 48 bočních postav kóduje sluneční či lunární kalendář – například skupiny, které by mohly odpovídat měsícům a jejich týdnům. Tato myšlenka si u návštěvníků získala oblibu, protože je působivá a snadno se o ní vypráví, ale dnešní pracující archeologové ji obecně považují spíše za spornou hypotézu než za prokázaný fakt: počet se mění v závislosti na tom, které postavy zahrnete, a na tom, jak souvisela původní, nepřemístěná poloha vlysu se zbytkem areálu; navíc není jasné, zda byla brána vůbec postavena jako astronomický nástroj, a ne jako náboženský či politický monument, který jen náhodou pracuje s opakujícími se čísly.
Vyřezáno bez kovových nástrojů
Ať už vlys nakonec znamenal cokoli, nikdo vážně nezpochybňuje dovednost, s jakou byl vytesán. Tiahuanacké zednictví opracovávalo andezit – tvrdý, jemnozrnný sopečný kámen – pomocí kamenných kladiv, brusného písku a brousicích nástrojů, nikoli železa či bronzu, a dosáhlo ostrého, rovnoměrného reliéfního řezu po celé šířce překladu i konzistentní hloubky v celém návrhu. To připomíná, že skutečným tajemstvím Brány slunce není ztracená či převzatá technologie, ale trvalá organizace kvalifikované specializované práce, kterou takový jediný projekt musel vyžadovat od společnosti bez vlastního písma.
Prohlédnout si to na místě
Brána slunce stojí poblíž platformy Kalasasaya a bývá obvykle jedním z prvních zastavení při prohlídce hlavního komplexu Tiwanaku s průvodcem. Nízké ranní či pozdní odpolední světlo šikmo dopadá na vlys a zvýrazní mělký reliébní řezbu mnohem lépe než plochý, ostrý úpal poledního slunce na otevřené altipláně, takže pokud vám to harmonogram dovolí, požádejte svého průvodce, aby trasu naplánoval s ohledem na to. Většina prohlídek s průvodcem spojuje detailní pohled na samotnou bránu s výkladem o platformě Kalasasaya, u níž dnes stojí, takže obojí dává smysl společně, nikoli jako dvě oddělené zastávky.