PŘED INKÁŘSKOU ŘÍŠÍ
Tiwanaku: Předinkácká civilizace u jezera Titicaca
Jak se zemědělská osada na vysokém altiplanu u jezera Titicaca rozrostla v jednu z nejvlivnějších civilizací And, a proč zanikla.
Prohlédněte si výlety do Tiwanaku na GetYourGuide ↗Město na střeše světa
Tiwanaku leží na bolivijském altiplanu v nadmořské výšce kolem 3 800 metrů, nedaleko jižního břehu jezera Titicaca, v krajině tak otevřené a vysoké, že se jí v Andách máloco vyrovná. Osada byla podle všeho založena kolem roku 110 n. l., což z ní činí jedno z nejstarších městských center v regionu, a v následujících staletích vyrostla v ceremoniální a politické hlavní město svébytné civilizace — nikoli město postavené Inky, ale město vzkvétající mnoho staletí předtím, než Incká říše vůbec vznikla, a jehož ruiny sami Inkové později považovali za prastaré.
Reaching its height
Moc Tiwanaku vrcholila podle převažujících odhadů zhruba mezi lety 375 a 700 n. l., přesné datování nejsilnějšího vlivu se však mezi badateli liší a nové vykopávky a datovací metody je stále zpřesňují. V tomto období získalo svou podobu monumentální jádro města — Kalasasaya, platforma Akapana, polopodzemní chrám — a keramika, textilie a řezané reliéfy ve stylu Tiwanaku se rozšířily po rozsáhlém území jižních And, z altiplana až do dnešního severního Chile a jižního Peru. To naznačuje síť obchodu, náboženských poutí či politického vlivu, která dalece přesahovala samotné město.
Farming the altiplano
Řídký vzduch altiplana a tuhé noční mrazy činí běžné zemědělství obtížným, a odpovědí Tiwanaku byly suka kollu — vyvýšené pěstební hrůbky oddělené úzkými, vodou naplněnými kanály. Ve dne kanály pohlcovaly sluneční teplo, v noci je pomalu uvolňovaly, a udržovaly tak okolní půdu prokazatelně teplejší a chránily plodiny jako brambory, quinou a cañihuu před mrazem, který by jinak úrodu zničil. Vyvýšená pole o rozloze až kolem 130 čtverečních kilometrů kdysi obklopovala město — inženýrsky vytvořená zemědělská krajina, která Tiwanaku umožnila uživit populaci daleko početnější, než by holé a chladné altiplano jinak dokázalo podpořit.
A shared religious world
Motivy Tiwanaku — především postava Božstva s holí vyrytá na Sluneční bráně — se objevují na keramice a tkaných textiliích nalezených stovky kilometrů od města, což svědčí o tom, že jeho náboženské představy, a velmi pravděpodobně i poutě k tomuto místu, sahaly daleko za jakoukoli politickou hranici, kterou mohlo přímo ovládat. Mnozí archeologové dnes vidí Tiwanaku méně jako dobyvačnou vojenskou říši a více jako ceremoniální centrum sdíleného andského náboženského a obchodního světa, které k sobě přitahovalo zboží, lidi a tribut, aniž by nutně vládlo každé vzdálené komunitě silou — jak přímo však ovládalo okolní oblasti, je stále předmětem živé debaty.
The mysterious decline
Zánik Tiwanaku kolem let 1000–1100 n. l. zůstává jednou z opravdu otevřených otázek andské archeologie. Sedimentární jádra vytažená z jezera Titicaca i ledová jádra z nedalekého ledovce Quelccaya poukazují na vážné, dlouhotrvající regionální sucho v tomto období, které by ochromilo právě ono vyvýšené polní hospodaření, na němž záviselo zásobování města potravinami. Novější a přesnější datování však naznačuje, že politický úpadek města mohl začít ještě před příchodem nejsušších let, takže sucho samo nemusí být celým vysvětlením — badatelé stále diskutují o tom, jak se klimatický stres, vnitřní politika a sociální napětí nakonec spojily a město přivedly k zániku.
Odkaz, který město přežil
Město bylo z velké části opuštěno, ale jeho motivy a mýty lidé, kteří přišli později, nezapomněli. Pozdější andské společnosti, včetně Inků, považovaly ruiny za prastaré a posvátné dávno předtím, než samy získaly moc, a prvky náboženské symboliky Tiwanaku se ozývají v pozdějších inckých mýtech o stvoření, úzce spjatých s jezerem Titicaca. Dnes jsou živými kulturními dědici altiplana Aymarové a Tiwanaku je od roku 2000 zapsáno na seznamu světového dědictví UNESCO jako jedno z historicky nejvýznamnějších předkolumbovských hlavních měst v celé Jižní Americe.